Od té doby, co se více věnuji pletení, si ho také začínám více všímat v literatuře. Pravda, je ho tam stále málo a ne vždy v kladném světle, ale přesto je zajímavé, jak o něm různí autoři hovoří.
V knize Povídky podivných se o něm Ransom Riggs nezmiňuje poprvé. Psal o pletení již v některé ze svých knih z báječné trilogie Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Tam děti dostaly svetry upletené z vlny podivných ovcí. Nevýhodou bylo, že nevěděly, v čem jsou podivné. Možná nepromokají, řekla jim tenkrát emurafa. Ale promokly. Zato se ukázalo, že jsou neprůstřelné. V povídce O dívce, která dokázala zkrotit noční děsy se Lavinia chce stát doktorkou jako její otec. Ale ten ji nabádá, že jsou i jiné způsoby, jak pomáhat lidem, třeba stát se učitelkou. „Ale Lavinia své učitelky nenáviděla. Ve škole, zatímco chlapci měli přírodní vědy, Lavinia se spolu s ostatními dívkami učila plést a vařit.“ (str. 109) Poté, co pomohla několika lidem od nočních běsů, o ní začaly ve škole kolovat různé zprávy. »... hrubián s buclatými tvářemi Glen Farcus nasadil Lavinii na hlavu papírový klobouk, jaký nosívaly čarodějnice. „Řekl bych, že tohle ti patří!“ prohlásil a všichni kluci se dali do smíchu. Strhla si klobouk a hodila jej na podlahu. „Nejsem čarodějnice,“ sykla. „Jsem doktorka.“ „Ach, vážně?“ řekl. „To proto se učíš plést, zatímco kluci mají přírodopis?“ Kluci se smáli tak hlasitě, až učitelka ztratila trpělivost a dala všem za úkol opsat slovník.« (str. 116)
Spisovatelku Agathu Christie podezřívám, že se pletení sama věnovala. Píše o něm totiž docela často, i když nijak zvlášť do hloubky. Nebo je to proto, že se jí zdálo, že pletoucí stará dáma – slečna Marplová – se bude jevit ještě více neškodná. Kdoví, možná to je jenom její maskování i v příběhu a ve skutečnosti plete nerada. Kdo by čekal, že stará pletoucí babka bude prvotřídním detektivem? Úryvky z povídek Není kouře bez ohýnku a Kapsa plná žita najdete v mém článku Agatha Christie: 3x Slečna Marplová (Není kouře bez ohýnku / Mrtvá v knihovně / Kapsa plná žita), zde jen kousíček: „Stará dáma znovu vzala do rukou své pletení „Víte,“ poznamenala, ponořena v úvahách, „spáchat úspěšnou vraždu, to je asi moc podobné zdařile provedenému eskamotérskému kousku!“ (str. 109) »Stmívalo se. Slečna Marplová si v knihovně přesedla s pletením až k oknu. ... Posadila se na pohovku vedle slečny Marplové. „Copak to pěkného pletete?“ „Och, jen takový malý kabátek, drahoušku. Pro děťátka, víte? Vždycky říkám, že mladé maminky nemají pro děti nikdy dost pletených kabátků. Tohle je velikost dvojka. Nepletu nic jiného než samé dvojky. Z velikosti číslo jedna nemluvňata hned vyrostou.“« (str. 418–419)
Žádné komentáře:
Okomentovat