pondělí 30. dubna 2018

Nový způsob výběru vzoru

Vymyslela jsem nový způsob pletení, nebo spíš přizpůsobování vzorů. Používám k tomu Ravelry, protože to je asi nejjednodušší, ale postačil by prostý seznam návodů, které se mi líbí a chtěla bych si podle nich ten který svetřík, topík nebo šátek uplést a vzorek, jaký by měl být dosažen na 10 cm x 10 cm.

Vtip je v tom, že je mi vlastně úplně jedno, který z vybraných svetříků bude upleten v té které barvě, samozřejmě některé příze se na některé vzory nehodí. Například jsem si teď nedávno vyhlédla jeden svetřík s copánky a nopky a pro tento vzor je vhodná v podstatě jen jednobarevné nebo lehce melírovaná příze.

A jak to tedy dělat podle Angeliky? Jako správná vášnivá (závislá či úchylná, každý tomu říkáme jinak) pletařka jistě máte vyhlédnutých několik návodů, které byste si chtěla uplést. Jsou-li na Ravelry a máte je v knihovně či oblíbených tím lépe. Pokud ne, vytvořte si jednoduchý seznam, nejlépe v Excelu (pro jeho příjemnou možnost třídění či řazení a filtrování, na rozdíl od papíru), kde bude název díla a počet ok a řad zkušebního vzorku.

Vezměte přízi, z které plánujete plést, vyberte vhodné jehlice podle popisu na adjustační pásce klubíčka nebo vlastních zkušeností a upleťte zkušební vzorek. Vyperte ho, případně vyblokujte a nechte uschnout. Změřte. 

Vyfiltrujte nebo sami vyhledejte návod se stejným vzorkem. Hurá a můžete plést bez jakéhokoliv přepočítávání. 

A navíc jste zapojili prvek náhody, který vás může příjemně překvapit, případně se zbavíte mrzutého rozhodování, zda si z této příze uplést ten svetřík, či onen, nebo nějaký úplně jiný. 

úterý 24. dubna 2018

Moje projekty na Ravelry

S aktualizací mých projektů na Ravelry je to ještě o něco horší než s psaním článků na blog. A tak když jsem tam dnes doplnila několik již dávno hotových projektů a fotky k nim, zjistila jsem, že už mám nejméně 62 projektů, i když některé jsou jen rozdělané. 

Najdete mě tam jako ikaangel. Ale asi musíte být přihlášení. :-(

středa 11. dubna 2018

Pletení v knihách 1

Od té doby, co se více věnuji pletení, si ho také začínám více všímat v literatuře. Pravda, je ho tam stále málo a ne vždy v kladném světle, ale přesto je zajímavé, jak o něm různí autoři hovoří. 

V knize Povídky podivných se o něm Ransom Riggs nezmiňuje poprvé. Psal o pletení již v některé ze svých knih z báječné trilogie Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Tam děti dostaly svetry upletené z vlny podivných ovcí. Nevýhodou bylo, že nevěděly, v čem jsou podivné. Možná nepromokají, řekla jim tenkrát emurafa. Ale promokly. Zato se ukázalo, že jsou neprůstřelné. V povídce O dívce, která dokázala zkrotit noční děsy se Lavinia chce stát doktorkou jako její otec. Ale ten ji nabádá, že jsou i jiné způsoby, jak pomáhat lidem, třeba stát se učitelkou. „Ale Lavinia své učitelky nenáviděla. Ve škole, zatímco chlapci měli přírodní vědy, Lavinia se spolu s ostatními dívkami učila plést a vařit.“ (str. 109) Poté, co pomohla několika lidem od nočních běsů, o ní začaly ve škole kolovat různé zprávy. »... hrubián s buclatými tvářemi Glen Farcus nasadil Lavinii na hlavu papírový klobouk, jaký nosívaly čarodějnice. „Řekl bych, že tohle ti patří!“ prohlásil a všichni kluci se dali do smíchu. Strhla si klobouk a hodila jej na podlahu. „Nejsem čarodějnice,“ sykla. „Jsem doktorka.“ „Ach, vážně?“ řekl. „To proto se učíš plést, zatímco kluci mají přírodopis?“ Kluci se smáli tak hlasitě, až učitelka ztratila trpělivost a dala všem za úkol opsat slovník.« (str. 116)

Spisovatelku Agathu Christie podezřívám, že se pletení sama věnovala. Píše o něm totiž docela často, i když nijak zvlášť do hloubky. Nebo je to proto, že se jí zdálo, že pletoucí stará dáma – slečna Marplová – se bude jevit ještě více neškodná. Kdoví, možná to je jenom její maskování i v příběhu a ve skutečnosti plete nerada. Kdo by čekal, že stará pletoucí babka bude prvotřídním detektivem? Úryvky z povídek Není kouře bez ohýnku a Kapsa plná žita najdete v mém článku Agatha Christie: 3x Slečna Marplová (Není kouře bez ohýnku / Mrtvá v knihovně / Kapsa plná žita), zde jen kousíček: „Stará dáma znovu vzala do rukou své pletení „Víte,“ poznamenala, ponořena v úvahách, „spáchat úspěšnou vraždu, to je asi moc podobné zdařile provedenému eskamotérskému kousku!“ (str. 109) »Stmívalo se. Slečna Marplová si v knihovně přesedla s pletením až k oknu. ... Posadila se na pohovku vedle slečny Marplové. „Copak to pěkného pletete?“ „Och, jen takový malý kabátek, drahoušku. Pro děťátka, víte? Vždycky říkám, že mladé maminky nemají pro děti nikdy dost pletených kabátků. Tohle je velikost dvojka. Nepletu nic jiného než samé dvojky. Z velikosti číslo jedna nemluvňata hned vyrostou.“« (str. 418–419)

pátek 6. dubna 2018

Vlněné sestry v Praze

Tento víkend bude v Praze Prague patchwork meating, na který jsem se rozhodla po loňsku nejít, protože aktuálně nešiju a látek mám doma spoustu a lákalo by mě tam nějaké další si koupit (jako vloni). A klubíček mám taky značné množství a vlastně jediní, kvůli komu bych tam šla, jsou Ateliér příze a Vlněné sestry. A místo toho vstupného si klidně můžu zajet na výlet do Brna a zpátky a projít se tam po známých místech, vidět se s přáteli a tak.

A vlastně to jde i jinak, protože Katka s Helčou jdou dnes do Café Lajka v Sochařské ulici (vtipně je v okolí ještě Umělecká a Malířská – nedaleko je totiž Akademie výtvarných umění v Praze). Tentokrát jsem si to včas napsala do kalendáře a vyrazila tam též. Atmosféra byla příjemná, i když tam bylo opravdu rušno, ke konci jsem měla i menší problém s hlasem, protože jsme se tam dost přeřvávali. Ale nebylo to jen námi, salónek je dost velký a zrovna se tam něco slavilo, v patře pod námi hrála hudba a z vedlejšího sálu tam také zněl hluk. Takže až na hluk a malé světlo – je třeba si dobře sednout nebo brát čelovku jako ostatní – to bylo skvělé. Vždycky se cítím dobře mezi partou stejně postižených lidí. 

Možná i víc. :-)) Povídaly jsme si o tom, zda je problém dostat jehlice do letadla. Martina se s námi podělila o zkušenost, že to nikomu nevadilo, dokonce si ani nemusela brát dřevěné – i když je pro všechny případy měla taky – a povolili jí i kovové. V letadle si v klidu pletla a nikdo jí nic neřekl. Zato když si je brala na fotbal, dělali kolem toho cavyky, že prý je to zbraň, a tak je propašovala na těle. Doslova takhle to řekla. Z dřívějška zas mám od někoho jiného tip, že se jehlice dají pašovat v penále s tužkama. Nezkoušela jsem zatím nic z toho, protože preferuji jiné dopravní prostředky a v autobuse s tím nikdo problém nemá, jenom jsem trošku raritou. Občas pletu i v autě, ale nesmí být moc zatáček, to mi pak není dobře. Ve vlaku je to taky v pohodě, jenom na motorce jsem to ještě nezkoušela. Ale v motorukavicích a helmě už jo. (Můžete vidět zde.) Katka (ne z Vlněných sester ale jiná) říkala, že dřív jí v autě nevadilo plést, ale teď že se jí přitom dělá špatně. Prý možná začne brát kinedryl, za to pletení stojí. 

Od Helči (z Vlněných sester) jsem okukovala, jak plete obrace. Sama totiž začala vyprávět o tom, že je zajímavé, že i když všichni pleteme stejná očka, vypadá průběh někdy jinak. A vskutku! Já si při pletení obrace pomáhám levým ukazováčkem a prostředníčkem, kterým přistrčím přízi pod pravou jehlici, než ji protáhnu smyčkou. Ona ji přidržuje pravým palcem a udělá takový zvláštní krouživý pohyb, až tam vlákno zapluje samo. Zkoušela jsem její způsob a ukázalo se, že je rychlejší a možná i šetrnější k prstům levé ruky. A tak jsem se ho rozhodla naučit. Zprvu to byl děsný opruz. Vlákno klouzalo a bránilo se, ale pak se to najednou nějak začalo celkem dařit. V budoucnu uvidím, jestli u něj setrvám. 

Aby byl můj dnešní článek kompletní, doplním ještě, že jsem se zamilovala do červené Mariny od Manos del Uruguay (možná už mám jednu doma, fakt by to chtělo udělat tu inventuru), ze které Petka (má blog Dědečkova zahrada) háčkovala krásný šátek se vzorem podobným ananasovému, pro který mám slabost. Holkám jsem se pochlubila se svým dokončeným šátkem Sunny Roses a dvěma Stephenovými Exploration Stationy, které nyní Vlněné sestry pletou jako KAL.

Undertow Sock

Undertow Sock
Jako bych toho měla málo rozpleteného na dokončování, pustila jsem se 3. 4. 2018 do KALení ponožek s názvem Undertow Sock od Kirsten Hall. 

Ze syslátů jsem si vybrala světle šedou přízi Sportivo (420 metrů na 100 gramů, 75 % vlna superwash a 25 % polyamid). Návod jsem našla na Ravelry zdarma.

První část vypadá relativně jednoduše, jenom je potřeba se soustředit a počítat oka hladce a obrace. Nesmírně mě to baví. Sotva se držím dělat taky na jiných projektech, které jsou vhodnější na cestu do práce.