sobota 31. března 2018

Spirit of the Orchid

O tomhle podzimním háčkovaném CALu jsem psala už dvakrát. Nejprve nadšeně v úvodním článku CAL Tatsiana Kupryianchyk: Spirits of Life a potom ještě nadšeněji v článku Spirit of Life/ the Orchid, kdy jsem se pustila do háčkování plédu a zjistila, že háčkování je mnohem zábavnější, než jsem si pamatovala a že existuje mnohem více způsobů, než si myslím. Objevovala jsem nové a nové možnosti háčkování a byla čím dál více uchvácena.
Háčkování 2. části plédu
detail
Před Vánoci jsem se nějak zamyslela a háčkování odložila. A pak bylo samozřejmě těžké se k němu vrátit. Mimo jiné i proto, že jsem si vymyslela projekt Únorový ponožkový pokus (článek zde), kdy jsem se snažila každý týden v únoru nahodit nové ponožky.

pondělí 26. března 2018

Andree Beddoe

Z Ravelry Sunflowers
Tentokrát jsem se zadívala na slunečnice Andree Beddoe, kterou na Ravelry můžete najít také jako KnitAndLive podle jejího stejnojmenného blogu, na kterém mě zaujala jenom Alma Mater Hat, pletená čepička připomínající ty, které se nosí v Americe na promoce. 

Z toho, co si chce uplést, také pokukuji po rukavičkách s pampeliškami (Wishmaker Mitts) a teď jsem si přidala i šátek s želvičkou (Turtle Beach). A z jejích vlastních výtvorů se mi líbí již zmiňovaný šátek se slunečnicemi (do konce března v akci!) Sunflowers, čepice Daisies. Sama autorka říká, že se snaží používat známé techniky novým způsobem a pokaždé nabídnout něco nového. Ačkoliv se mi tak docela nelíbí, zaujal mě například šátek sladký hrášek (Sweet Peas), protože jsem něco takového ještě neviděla. Podobně jako dračí dech (Dragon Breath), mimochodem všimli jste si, jak jsou někdy překlady názvů zajímavé a poetické?

Z Ravelry Dianthus
K mým favoritům patří Dianthus přímo v autorčině tyrkysovo-žlutém provedení. Kolem krku vypadá nádherně i Picnic s brioškami.

pátek 16. března 2018

Titanic a pletení

Když se vám podivně setkají různé věci a vy si říkáte, že to nemůže být náhoda, říká se tomu coincidence. Četla jsem o nich v knize Celestinské proroctví. Je samozřejmě čistě na vás, zda věříte na nějaký osud, podezřelé náhody, které vám do cesty posílá bůh, nebo to prostě neberete v potaz. Já se ještě nerozhodla, čemu věřím, ale to nic nemění na tom, že mě tyhle věci fascinují a baví zároveň. 

Jednou z mých nedávných koincidencí byl starý časopis o pletení půjčený od kamarádky. Mimochodem, našla jsem v něm návod na šálu pletenou technikou brioche, která teď už asi dva roky frčí! Byly v něm návody na různé ponožky, které jsem si letmo prohlédla a přemýšlela, jestli si některé z nich upletu. Největší ujetost na mě čekala na poslední stránce – ponožky s motivy Titanicu. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Kdo by si něco takového pletl. A proč?

Píši vám o nich jen proto, že jsem si právě dnes na webu prohlížela graficky zpracované potopení Titanicu v noci na 15.dubna 1912 a zjistila jsem, že bych ho přežila. Aplikace vám vylosuje náhodného cestujícího a na konci se dozvíte, zda jste byli či nebyli zachráněni. Tak trochu jsem to čekala, i když pravděpodobnost, že se tak stane, výrazně klesla, když jsem zjistila, že jsem si vylosovala muže. Je všeobecně známo, že do záchranných člunů se nejprve posílaly děti a ženy. Zachránilo se asi jen 30 % mužů. Zajímalo by mě, jestli jsou v aplikaci poctivě zařazeni i ti utonulí. Nebylo by mi příjemné vylosovat si někoho, kdo nepřežil.

A pokud vás zajímá 106 let stará tragédie více, podívejte se na následující články (ne moje):

čtvrtek 15. března 2018

Pletení v Trafice

Dneska jsem vyrazila na pletení pořádané Petrou do útulné kavárny zvané Trafika. 

Předtím jsem ale ještě musela zaběhnout do knihovny vrátit, nebo spíš přepůjčit značné množství knih, která doma víc skladuji, než čtu. A samozřejmě se to neobešlo bez jedné, kterou jsem si půjčila novou – takový ten chyták na zákazníky, co funguje naprosto všude: dejte něco do výlohy a všichni to budou chtít. Vyplatí se dělat zejména u věcí, které nikdo nechce, nebo si jich v regálu nevšimne. Nevím, kdo a proč dal na „výstavku“ Ransoma Riggse a jeho Povídky podivných (psala jsem o nich zde), ale udělal mi tím ohromnou radost a už cestou ke kavárně, jsem se v knize šťastně přehrabovala. Jak ta vypadala krásně. A jak slastné pak bylo čtení. Kdo zná jeho trilogii Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, ví, že tenhle chlap umí psát.

Co se týče Trafiky samotné, je to pěkné útulné místo se zajímavou nabídkou, z níž jsem ochutnala jakousi švýcarskou horkou čokoládu nebo kakao, které sice bylo dobré, ale trochu mě zklamalo tím, že chutnalo jako to naše. Nicméně pro pletařská setkání se mi tato kavárna nezdála příliš vhodná. Jednak kvůli světlu – s posunutím času to bude lepší, a když vychytáte místo u okna/výlohy, je to skvělé, pokud vám nevadí, jak vás lidé okukují. Ale co se týče prostor, je to pro naši bandu, čítající někdy i dvacet lidí, příliš stísněné. 

Ovšem jako vždy jsem si večer užila, seznámila se s novými tvářemi – třeba Irenou – od které jsem si následně vybrala pár klubíků z jejích zásob. A bylo z čeho vybírat, jedno zajímavější než druhé. Nejvíc mě ale dostaly úchvatné americké kousky od firmy Artyarns. Už na fotkách vypadaly fantasticky, a když jsem se jich pak dotkla, bylo to jako pohladit nebeské obláčky. 

Hezkou historku mám ovšem spojenou s krabicí šedivých klubíček Sierra Andina od Adriafilu. O tom ale zase příště. 

čtvrtek 8. března 2018

Svetřík Mist

Už víte, že na otázku, co právě pletu, není snadné odpovědět (viz článek...). Ale teď to celkem jde, protože se právě soustředím na tři projekty. Nebo na čtyři.

Doodler od Stephena Westa byl opět na chvíli odložen, ačkoliv se těším na jeho pletení (zatím bych tomu neříkala doplétání, i když mě čeká už jen poslední část, ale zato má v každé řadě děsnou spoustu ok).

Cestou do práce a z práce pletu svetřík Mist, o kterém jsem vám psala v článku Zelený svetr Mist od DROPS, Příze Andes, pro kterou je navržen, má sice trapně malý návin (90 metrů), ale zato to krásně přibývá, cca 10 centimetrů svetru z jednoho klubka.

pondělí 5. března 2018

Zpráva z ponožkového únoru

Ponožky #12 Blueberry Hill
Za minulý týden se musím omluvit, protože jsem slibovala ponožky se strašidelným názvem Nurkakunnansukat (dvoubarevné vyplétané kostičky) a vůbec jsem se k nim nedostala. Dokonce jsem nahodila úplně jiné ponožky a upletla je skoro celé. Poprvé se mi za jediný týden podařilo dokončit skoro celý pár. Důvodem bylo, že jsem chtěla udělat mamince pořádné ponožky do pohorek. Vzala jsem dvojitě přízi nakoupenou v Normě a použila návod Blueberry Hill z DROPSu. Na bambusových ponožkových čtyřkách to přibývalo parádně a skutečně mě to bavilo. Nebýt toho, že jsem se o víkendu beznadějně začetla do Moriartyho (a to jsem si ho jenom chtěla vzít do vlaku pro případ, že bych byla unavená z pletení), byly by ponožky jistojistě hotové. Ale i tak to byl super víkend. A k Nurkakunnansukatu se prostě dostanu jindy. Ponožky jsem pletla, takže ponožkový únor byl splněn a mohu o něm podat zprávu.

Rozpletla jsem patero ponožek a zjistila, že při běžném „provozu“ opravdu neodkážu uplést dvě ponožky za jediný týden. Snad jen ty poslední se k tomu nejvíc blížily. Začala jsem s puntíkatými ponožkami Dither, které mi při zpětném pohledu připadají nejhezčí. Spirálové ponožky mě pěkně potrápily hvězdicovou špičkou, kterou jsem se učila podle videa a několikrát si ho musela zastavit a pustit znovu. Trochu mě zklamalo, jak vypadají nandané na noze, svinuté jsou hezčí. U dalších ponožek jsem použila prolamovaný vzor a moc se mi líbí svou jednoduchostí a efektem, který dělá. Fibonacciho ponožky byly celkem pohodové, ale moc jsem toho na nich nenapletla.