Autorem tohoto šátku je stejně jako u Exploration stationu americký návrhář Stephen West. Líbí se mi jeho originální styl, ačkoliv některá dílka mě příliš nenadchla. O Stephenovi jsem krátce psala v článcích: Vlněné sestry a Šátky, na které mám chuť.
Se šátkem Metalouse jsem se poprvé setkala na webové stránce Vlněných sester. Poslala mi ji kamarádka – ani nevím, jestli jsem už tehdy o Vlněných sestrách věděla, nebo to byla první informace – a ptala se, jestli bych to zvládla uplést. To pro mě byla hozená rukavice. Začala jsem se prokousávat návodem a zjišťovat, že ačkoliv je pro mě psaný návod trochu nezvyk oproti kresleným schématům, na která jsem si už tak nějak zvykla třeba od DROPSU, rozhodně to není problém.
Maličko jsem bojovala s přetahovanými oky, ale postupem času jsem se naučila dostatečně uvolnit, aby byl výsledek hezký a nestažený.
Napoprvé jsem si vybrala krásně pestrou akrylovou přízí, ale trochu jsem podcenila velikost šátku. Netrvalo dlouho a už se mi na jehlice velikosti sedm opravdu nemohl vejít, i když jsem ho tam ňahňala, jak se dalo. A tak jsem musela s prací chtě nechtě na nějakou dobu přestat a řešit, co se s tím dá dělat. Chvíli jsem se ještě pokoušela vždy plnou jehlici vyprázdnit přetažením na menší jehlici a upletením nových ok. Jenže se mi jehlice plnila znovu a znovu a neustálé sundavání a následné vracení ok bylo nejen zdlouhavé, ale i otravné. Přistoupila jsem k radikálnímu řešení a zakoupila kruhovou jehlici od Vlniky. Nechtělo se mi totiž investovat do KnitPro ve velikosti, kterou bych myslím tak docela nevyužila.
A když jsem zrovna neměla možnost dělat na svém prvním Metalouse, začala jsem druhý bavlněný. Paradoxně byl hotov dřív než ten první. Barvy jsou pestřejší a divočejší, ale myslím, že se mi taky celkem povedl. Nevýhodou je, že bavlna je relativně těžká, když se plete na menších jehlicích a také byla u tohoto šátku docela velká spotřeba, což by jeho případnou prodejní cenu trochu vyšroubovalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat