Vždycky když pletu svetr, jsem zvědavá komu bude.
jedna z účastnic společného pletení
Tentokrát jsem musela z krajkářských trhů odejít dřív než skončí, protože jsem v 19 potřebovala být v kavárně Café Lajka, v ulici U Akademie 366/11 v Praze.
Jak už jsem psala v článku Blížící se akce listopad, prosinec, přihlásila jsem se na společné pletení s Vlněnými sestrami. Byla jsem docela zvědavá, kolik lidí na takovou akci přijde. Jasně, je to zdarma, ale komu by se chtělo na večer trmácet někam do kavárny, platit útratu a pak si tam plést, jako bych mohla docela dobře doma u televize?
Mně jo, ale já jsem společenský člověk, který ve svém okolí nemá nikoho, kdo by pletl, nebo alespoň takovou uměleckou práci ocenil. Takže poznat spřízněné duše byl bod číslo jedna a zábava či pokec s pár ženskejma hned poté.
Účast mě příjemně překvapila. Myslela jsem, že nás bude tak pět a ono asi kolem dvaceti, nevím, nepočítala jsem. Naopak zklamáním byla kavárna. Velice laxní přístup, sem tam místo mrkvového džusu jablečný a podobně. Naštěstí měli únětické pivo, takže jsem si pochutnala. Chvilku jsem váhala, jestli si ho mám dát, protože se to k pletení příliš nehodí, ale vzhledem k tomu, že nemám ráda kafe a jsem v kavárně, moc velký výběr nebyl. Čaj v kavárně mi nepřipadá jako dobrý nápad. Servírka sice byla milá, ale nemohla si vzpomenout na název firmy, až můj tip, že Oxalis (je pro ně tak akorát dobrý) jí napověděl.
Nejlepší byla atmoška. Vlastně byla naprosto kouzelná. Sotva jsem přišla a vytáhla pletení, hned všichni koukali, copak že to mám. A já naopak taky. Brzy jsme se na každého nově příchozího zvědavě dívaly, co to má na sobě za šátek… Byly jsme dvě, co jsme měly Citron. Ostatním jsem hned ochotně vysvětlovala, že to je půlkruhový šátek, na který mají Vlněné sestry návod. Paní ho už měla upletený a dělala snad druhý a já teprve svůj první, bohužel jsem si nepamatovala, z jaké příze to je, neboť jsem ji koupila ze zvědavosti bez nějakých větších úmyslů jen proto, že byla hebká.
Povídáme si v úzkém kroužku, protože se všichni rozhodně nemůžeme slyšet a některé historky jsou vskutku zajímavé. Jedna paní třeba vyprávěla, jak ji namíchlo, když jí manžel po návratu z dovolené (nebo nějakého školení) řekl, že jim nechyběla. Jiná zase, že její přítel je Sheldon a bydlí s Howardem a Bernadette, kteří spolu opravdu chodí. Jedna z ženských mě inspiruje k tomu, že bych mohla plést fair isle svetřík jako raglán odshora dolů v jednom kuse, což by mi možná celou práci usnadnilo. Uvidím, ještě musím trochu pogooglit a zjistit, jestli je na to ta moje příze vůbec vhodná. Zatím jsem většinou viděla vyplétané vzory spíš z tenké příze.
Zakoukala jsem se do klubíčka Mille Colori Socks&Lace od Lang. Takové nádherné barvy! Akorát že stojí 265 Kč! Jedno klubko! To je trochu odlišné od toho, na co je člověk zvyklý z běžných galanterií – kde je tak 30–60 Kč za 50 gramové klubko běžná cena. Tohle má sice 100 gramů, ale jenom 400 metrů. Už jsem si zvykla počítat spíš na metry než na gramy, protože to dost určuje, kolik takových klubek budu potřebovat na upletení šátku nebo svetříku. Je to zase ten pestrý typ, do kterého jsem poslední dobou blázen… doufám, že mě to hned tak nepřejde, protože co bych pak se všemi takovými klubky dělala?
Ještě se s Helčou bavím o řešení problému krátkých jehlic. A pak se domlouvám, že až budu v Brně, mohla bych se zastavit… kouknout na klubíčka (pozor na bod číslo 4 ze Sbírky hloupých nápadů!) a jehlice Knit Pro, které by mohly vyřešit můj problém.
A článek o tom, jak se holkám líbilo v Praze najdete v Malé ohlédnutí za Prahou.
Jak už jsem psala v článku Blížící se akce listopad, prosinec, přihlásila jsem se na společné pletení s Vlněnými sestrami. Byla jsem docela zvědavá, kolik lidí na takovou akci přijde. Jasně, je to zdarma, ale komu by se chtělo na večer trmácet někam do kavárny, platit útratu a pak si tam plést, jako bych mohla docela dobře doma u televize?
Mně jo, ale já jsem společenský člověk, který ve svém okolí nemá nikoho, kdo by pletl, nebo alespoň takovou uměleckou práci ocenil. Takže poznat spřízněné duše byl bod číslo jedna a zábava či pokec s pár ženskejma hned poté.
Účast mě příjemně překvapila. Myslela jsem, že nás bude tak pět a ono asi kolem dvaceti, nevím, nepočítala jsem. Naopak zklamáním byla kavárna. Velice laxní přístup, sem tam místo mrkvového džusu jablečný a podobně. Naštěstí měli únětické pivo, takže jsem si pochutnala. Chvilku jsem váhala, jestli si ho mám dát, protože se to k pletení příliš nehodí, ale vzhledem k tomu, že nemám ráda kafe a jsem v kavárně, moc velký výběr nebyl. Čaj v kavárně mi nepřipadá jako dobrý nápad. Servírka sice byla milá, ale nemohla si vzpomenout na název firmy, až můj tip, že Oxalis (je pro ně tak akorát dobrý) jí napověděl.Nejlepší byla atmoška. Vlastně byla naprosto kouzelná. Sotva jsem přišla a vytáhla pletení, hned všichni koukali, copak že to mám. A já naopak taky. Brzy jsme se na každého nově příchozího zvědavě dívaly, co to má na sobě za šátek… Byly jsme dvě, co jsme měly Citron. Ostatním jsem hned ochotně vysvětlovala, že to je půlkruhový šátek, na který mají Vlněné sestry návod. Paní ho už měla upletený a dělala snad druhý a já teprve svůj první, bohužel jsem si nepamatovala, z jaké příze to je, neboť jsem ji koupila ze zvědavosti bez nějakých větších úmyslů jen proto, že byla hebká.
Povídáme si v úzkém kroužku, protože se všichni rozhodně nemůžeme slyšet a některé historky jsou vskutku zajímavé. Jedna paní třeba vyprávěla, jak ji namíchlo, když jí manžel po návratu z dovolené (nebo nějakého školení) řekl, že jim nechyběla. Jiná zase, že její přítel je Sheldon a bydlí s Howardem a Bernadette, kteří spolu opravdu chodí. Jedna z ženských mě inspiruje k tomu, že bych mohla plést fair isle svetřík jako raglán odshora dolů v jednom kuse, což by mi možná celou práci usnadnilo. Uvidím, ještě musím trochu pogooglit a zjistit, jestli je na to ta moje příze vůbec vhodná. Zatím jsem většinou viděla vyplétané vzory spíš z tenké příze.
Zakoukala jsem se do klubíčka Mille Colori Socks&Lace od Lang. Takové nádherné barvy! Akorát že stojí 265 Kč! Jedno klubko! To je trochu odlišné od toho, na co je člověk zvyklý z běžných galanterií – kde je tak 30–60 Kč za 50 gramové klubko běžná cena. Tohle má sice 100 gramů, ale jenom 400 metrů. Už jsem si zvykla počítat spíš na metry než na gramy, protože to dost určuje, kolik takových klubek budu potřebovat na upletení šátku nebo svetříku. Je to zase ten pestrý typ, do kterého jsem poslední dobou blázen… doufám, že mě to hned tak nepřejde, protože co bych pak se všemi takovými klubky dělala?
Ještě se s Helčou bavím o řešení problému krátkých jehlic. A pak se domlouvám, že až budu v Brně, mohla bych se zastavit… kouknout na klubíčka (pozor na bod číslo 4 ze Sbírky hloupých nápadů!) a jehlice Knit Pro, které by mohly vyřešit můj problém.
A článek o tom, jak se holkám líbilo v Praze najdete v Malé ohlédnutí za Prahou.
Žádné komentáře:
Okomentovat