úterý 30. září 2014

Gumičkování – gumičkové náramky

Trend, kterému propadli skoro všichni náctiletí. A nejen oni. Pestré náramky z gumiček jsou v módě. Když jsem je viděla poprvé, nijak mě nenadchly. Proč bych je měla chtít? Kus uměliny. Ale když mi kámoška (Jezinka) řekla, že se je naučila vyrábět podle internetu, řekla jsem si, že to dokážu taky. Chvilku jsem hledala návod. Našla jsem dva. První se mi zdál obtížný, a když jsem viděla druhý, zjistila jsem, že je to jen jiný způsob, jak ukázat to samé.

Sotva jsem udělala pár náramků, zcela mě tato činnost nadchla. Je to skoro tak dobré jako pletení na rukou. Je to tak příjemné je vytvářet. Sama je vlastně nenosím. Když si na ně vzpomenu, nebo se mi okázala povalují na stole, vezmu si je třeba na den, ale mám ráda holé ruce – líp se mi pak píše na počítači, takže jdou zase rychle dolů.

Co mě však lákalo bylo podarovat všechny kamarádky na hromadné oslavě narozenin stejným droboučkým dárečkem – náramkem přátelství. A taky si zkusit natočit vlastní videonávod. Trvá minutu čtyřicet šest vteřin a jsem na něj jako na svoje první „děťátko“ pyšná. 

Druhý návůdek je ovšem povedenější – má jen čtyřicet tři vteřin, ale vidíte práci tak, jak ji uvidíte i jako její tvůrce a ne „vzhůru nohama“. Ale na druhou stranu tam chybí začátek. Takže doporučuji zhlédnutí obou videí. 

pondělí 29. září 2014

Partyzánské pletení

Barevný karavan
Volné pokračování článku Guerilla knitting.

Jsou články, u kterých nevím, zda je publikovat na tomto blogu, kde je především moje tvorba a myšlenky o ní, nebo s ní spojené. Nebo na Angeliky bločku. A tak se článek Guerilla knitting o partyzánském pletení objevil tam spolu s odlišnými obrázky i textem. Jenže mi to nedalo a musela jsem o něm napsat i tady. :-) Uznejte, partyzánské pletení sem přece patří... 

Jde o oplétání všeho možného především na veřejných prostranstvích. P. S.: Někdy jde o háčkování.

  
Cudné sochy







 



Zvláště okouzlující háčkované pavučinky na plotě

středa 24. září 2014

Bílý šátek do soutěže

A takhle vypadá menší verze "velkého oranžového šátku" Calais shawl bez volánkatého okraje. Uvažovala jsem ještě nad třásničkami, ale vzhledem k tomu, že je to sponzorský dar do soutěže, usoudila jsem, že ho nebudu zase tak moc přizpůsobovat svému vkusu a nechám ho univerzálnější, aby se líbil více lidem.

A rovnou se vám přiznám, že to byla pořádná makačka, protože jak ta příze byla tenoučká – proto je taky menší (jinak bych ho dělala snad do soudnýho dne!) – trvalo strašně dlouho, než jsem postoupila o viditelný kousek a mým cílem bylo, aby se daly cípy vpředu zachytit uzlíkem nebo například do nějaké spony a nechat si ho přehozený přes ramena.

pondělí 22. září 2014

Velký oranžový šátek

Nejméně od patnácti let jsem šátkofil! Miluji šátky a šály všech barev a provedení. Samozřejmě nejlépe textilní a hebké! A taky romantické. 

Už jsem si jich dost vyrobila, ovšem jen batikováním hedvábí, a tak bylo na čase nějaký si uplést. Využila jsem návod zdarma, který jsem našla u na webu u jedné své známé z Prahy z krajkářských trhů – Zuzany Andělové. 

Šátek se jmenuje Calais Shawl a návod vytvořila paní Judy Marples a zmiňovaná Pražanda jej přeložila a doplnila vysvětlivkami, takže jej pochopí snad každý, i když zpočátku můžete s návodem trochu bojovat. Jak vidíte, tohle je můj první a hned se mi povedl. Natolik jsem se do něj zakoukala, že jsem druhý – tentokrát bílý – upletla jako výhru ve své letní soutěži 2014. A pak jsem si hned začala třetí – žlutohnědý, tentokrát z příze přímo od paní Andělové.

Jenom to natužování a vypínání těch kouzelných hrbolků mě otravovalo. A navíc zrovna začalo pršet, tak mi to ani nechtělo uschnout. 

Ale je parádní a obrovskej. Hotovej pléd. – Ten mám taky někdy v plánu.

čtvrtek 18. září 2014

Výroba chlastu

Jak už to tak u mě bývá, vyhlédnu si vždy nějaké téma a nadšeně se do něj pustím. Dříve nebo později se ho stejně rychle vzdám. Občas mi některá zůstávají na dlouhou dobu, nebo se k nim opakovaně vracím.

K těm, které upadají v zapomnění, patří kulinářské pokusy. Asi se to ani nedá jinak nazvat. Na konci léta 2014 jsem začala experiment s alkoholem. Před létem jsem si vyrobila pampeliškový likér, který mě svou chutí příliš nenadchl možná to chtělo více cukru. A pak přišly na řadu pokusy s vodkou. 

Nakládla jsem do ní skoro všechno, co mi přišlo pod ruku. Vanilkou a goji počínaje, přes loukom a chilli papričky až po pecky ze švestek. Všechny tychle moje srandy najdete na mém blogu o vaření. Některé se tam objeví až prvního října... tak příjemné čekání!