pondělí 22. prosince 2014

Sypané svíčky

Nejprve si můžete vyrobit různobarevné pláty vosku: Rozehřejete vosk, obarvíte a nalijet na plech vyložený pečicím papírem. Až zaschne, plát vyklepnete a uschováte pro další použití.

Jedním z rychlých způsobů vyrábění svíček je nasypat do formy úlomky dříve vyrobených plátů barevného vosku a zalít je bílým voskem. Výhoda je jasná – máte-li více forem, můžete do každé nalámat jinou barvu a zalévat čirou. Takováto svíčka rychleji stydne díky tomu, že v ní není tolik horké hmoty.

Druhou variantou je nasypat do forem pecičky, ve kterých se vosk kupuje, a zalít je barevným voskem.

čtvrtek 18. prosince 2014

Bibliobox

Bibliobox u nádraží
Tuhle jsem nesla časopisy do knihovny a zjistila jsem, že je zavřeno. Nedá se nic dělat, musím je vhodit do biblioboxu. 

Fakt je, že to je super věc. Knihy můžete vrátit i v době, kdy je knihovna zavřená, třeba pozdě večer. Nemusíte stát ve frontě, což v té své oblíbené stejně nemusím, protože knihovníci jsou rychlí, ale i tak. 

Navíc je jeden bibliobox hned u nádraží, takže knížky můžete vrátit třeba cestou tam, a nemusíte s nimi zacházet až na náměstí.

Na to, co je na tomhle biblioboxu zvláštního, musíte přijít sami.

pondělí 15. prosince 2014

Soukromé svíčkování

Rozpouštění vosku
V říjnu jsem vyrazila na návštěvu za Kamilem a pustila se u něj do výroby svíček. Pěkně jsem si zamegalomanila, i když jsem se trochu držela zpátky – vyráběla jsem jenom z palmového vosku, aby v tom nebyl chaos.

V minulém článku jsem psala o výrobě svíček a v tomto článku k tomu najdete obrázky. Nejprve je třeba rozpustit vosk, mezitím si můžete nachystat formy.

Do vosku vhodťe malý kousíček barvy k tomu určené, obarvený vosk nalijte do připravené formy.

Buďte trpěliví a nechte svíčku úplně vystydnout.

Rozpouštění vosku
Jak můžete vidět na fotkách, je zřejmé, proč takovou věc nechci dělat doma v kuchyni. Na tvorbu svíček se ideálně hodí pracovna, kde to můžete nechat nějakou dobu roztahané a máte tam speciální nádobí, které už nebudete používat na jídlo.

Ideální samozřejmě je dělat svíčky doma u někoho jiného. ;-) Nejlépe u někoho, kdo si zjišťuje, že jeho parkety snesou vyšší teploty... to když je pokapete horkým voskem, což se mi zrovna stalo. ... Zajímavý, že na rukodělkách se mi to nepodařilo snad nikdy.

Vlevo přichystaná prázdná forma, vpravo forma plná žlutého vosku
V minulém článku jsem nevysvětlila, proč je dobré dělat několik svíček najednou, jinými slovy, proč je racionální být megaloman. Nejspíš vám to už došlo samotným, ale pokud jste nad tím nepřemýšleli, tak vysvětlím nyní.

1. Než se roztaví vosk, chvíli to trvá, takže si snadno najdete čas na chystání různých forem. 

2. Když svíčky děláte jako já maximálně dvakrát do roka, vyplatí se udělat si jich zásobu. Také jimi pak můžete obdarovat přátele a známé. Je ovšem vhodné si předtím zjistit, zda podlehli pálení svíček.

Tuhnoucí palmový vosk již pomalu vytváří krystalky
3. Vaše efektivita značně vzroste při dělání stejné činnosti několikrát. Takže když už máte obrousit spodní hranu svíčky, udělejte to rovnou desetkrát, zabere vám to jen minimum času navíc.















Zalité svíčky a nepořádek z nich




















Téměř hotové svíčky

Hotové svíčky z palmového vosku... luxus!

pátek 12. prosince 2014

Adventní věnec 2014

Adventní věnec vznikl v roce 1838 v Hamburku, kde v místním sirotčinci vyvěsil kněz před dveře nazeleno natřený dřevěný kruh, do něhož každý den dával svíčku a byla u něj kasička na příspěvky pro ty děti. Později se začaly dělat zelené věnce a svíčky se do nich dávaly jen na neděle. Svíčky by správně měly být fialové – jako má kněz roucho. Je to liturgická barva. V třetím týdnu je povoleno růžové roucho, může být užito i čtvrtou postní neděli, a jsou povoleny taneční zábavy. Je to tzv. radostné roucho, na znamení odlehčení půstu. Stejně tak může být i v adventním věnci třetí svíce růžové. Prý se ale špatné shání. Žádný problém, usmívám se, zítra si ji vyrobím přesně podle potřeby.

Mám jasný plán – vytvořit si čtyři svíčky na adventní věnec. Je nesmyslné dělat je stejně velké – to je chyba začátečníků, a tak si pěkně připravím (= vyloudím od Krtka) tři různě velké čtvercové formy, do kterých si plánuju nalít fialový palmový vosk. Jedna forma mi ještě chybí, a tak pak použiji ještě jednou tu prostřední na růžovou svíčku.

Časově je to se svíčkama docela makačka, protože se nejprve musí najít knot vhodný pro tu kterou formu. Když vyberu příliš tenký, svíčka mi prohoří středem a spousta vosku mi zbyde. Vyberu-li příliš tlustý, svíčka shoří rychle a možná bude ještě k tomu čudit. Případně vytékat.


Naštěstí má Kamil na každé formě napsané, jaký knot se má použít. Ještě je rozdíl v tom, jestli jde o svíčky z palmového nebo normálního vosku. Vzhledem k tomu, že cena je jen o maličko vyšší, zato jsou o mnoho krásnější, rozhodně plánuji dělat pouze z palmového vosku. Také není dobré tyto dva vosky míchat, takže je moje volba jasná. Btw. jedna zbytková svíčka z kombinace obou vosků vypadala velice zajímavě – celá byla taková hladká, jen v rožcích vykukovaly bílé krystalky nádherně připomínající sněhové vločky. Jo, to bych asi měla zmínit, že tento efekt dělá právě palmový vosk. Když o tom někomu vyprávím, říkám, že vypadá jako namrzlé sklo v zimě. Nádhera! Potíž je jenom v tom, že barvy má mdlejší než obyčejný vosk. A já na to pokaždé zapomenu.

Takže, máme vosk, teď formu, tu jsem si vlastně už vybrala, ale teď ještě musím vybrat doplňky podle toho, jestli jde o kovovou – můžu lít libovolně horký vosk, plastovou – jen do 80°C nebo silikonovou (ona je z něčeho trochu jiného, co vydrží i obrovský žár a může se do ní lít třeba olovo… taky podle toho stojí). Dírkou ve formě prostrčím knot a na jeho spodní části přidělám plíšek a nad plíškem propíchnu tenkou jehlou na maso. Za knot zatáhnu z druhé strany, aby mi ta jehla dobře držela. A nahoře zajistím knot plochým kouskem gumy a zástrčkou ve dvou dírkách.

Teď už jen rozehřát dostatečné množství vosku – radši víc než míň – a obarvit ho či ovonět. Potom jej nalít do formy a postupně dolívat – vosk se totiž při chladnutí smršťuje a dole by mi vznikl nepěkný ďůlek, se kterým se můžete setkat u kupovaných svíček. Řeší to tak, že ho přelepí cedulkou, výborné, že?

Po nějaké době – záleží na tloušťce svíčky – můžeme ucvaknout spodní část knotu a pak spodek svíčky zarovnat. Tohle je moje nejméně oblíbená činnost. Pokud to je jenom takhle, pak v pořádku, ale občas mi vykukuje ten zpropadený plíšek a to pak jeho okolí dodatečně rozehřívám horkovzdušnou pistolí a pinzetou ho vtlačuji hlouběji do svíčky.

Potom už jen odendat uchycení knotu nahoře – v tuto chvíli dole, protože svíčka se odlévá „vzhůru nohama“ – a jemně si ji vyklepnout do ruky. 

 
Z legrace přirovnávám výrobu svíček k porodu. Vždycky mi to připadá úžasně jednoduché – zkrátka vezmete vosk, nalijete ho do formy, počkáte, až ztuhne a pak svíčku vyklopíte, ale je tam mnohem víc práce kolem a to jsem ji spoustu ani nikdy nedělala – např. zkoušení, který knot bude do které svíčky ten pravý. Taky je dobré vědět, že palmový vosk při tvrdnutí vytváří takovou dutou spirálku pod již ztvrdlým povrchem. A že při různých teplotách nalévání, tvoří různé (nebo taky žádné!) krystalky na povrchu. Ale zpátky k tomu porodu. Přibližně po deseti minutách ometání se a dolévání jedné jediné svíčky toho mám plné zuby. Nadávám si, že jsem se do toho pouštěla, protože je s tím strašně moc práce. Kdybych si takovou svíčku radši za čtyřicet korun koupila!

No, ale potom, když vám hotová svíčka po jemném vyklepnutí sklouzne do dlaně… to je tak úžasný zážitek. Nadchlo mě, že to Jíťa měla zrovna tak. Nejdřív si říkala, že si je příště radši koupí, ale pak když viděla, jakou nádheru vytvořila, byly všechny strasti jistě zapomenuty (aspoň doufám).

Mamka z mých svíček udělá teprve 7. prosince adventní věnec na talíři plném chvojí taky možnost. Dřív se to nestihlo, protože jsem byla uvízlá v Praze.

P. S.: Fotografie na přání zhotovil JV.

čtvrtek 11. prosince 2014

Vánoční šití

Vánoce se blíží, látek mám spoustu… možná dokonce o trochu víc než spoustu… a taky pár těch vánočních, a tak bych si ráda vytvořila něco jako Veber. Nějakou tu vánoční hvězdičku nebo tak něco.

Čtvrtek 11. prosince 2014
Dneska na počítač kašlu. Dopoledne morduju tu vánoční hvězdu na stůl. Žádná sranda. Jednou to musím vypárat, protože se mi to ve středu fakt drsně nepotká. Možná jsem to měla dělat včera – ve středu by se to třeba ve středu potkalo líp.

úterý 9. prosince 2014

Kurz pletení na rukách

Kurz pletení na rukách
V sobotu 8. listopadu 2014 se v kavárně Dismas nedaleko Bílé Labutě uskutečnil kurz pletení na rukách. Bylo to super, účastnic bylo čtrnáct a všechny to zvládly. Ještě aby ne, když jsou to zkušené pletařky. 

Vždycky, když začínám plést, říkám si, že na tom nic není, ale pak zpozoruji, že to přece jen chce určitý grif a chvilku to trvá, než ho získáte. Troufám si tvrdit, že naučit se plést na rukách může v pohodě i chlap, který nikdy dřív nic nepletl. A mám důkaz – nedávno jsem naučila plést jednoho kolegu z partnerovy práce. To bylo tak... uvízla jsem kvůli Českým drahám v Praze, a tak jsem se trochu nudila. Kniha dočtená, počítače obsazené a boty nevhodné na dlouhé procházky. Začalo se mi stýskat po pletení, ale přece si nebudu kupovat další (asi už dvacáté) jehlice? Takže se nabízelo pletení na rukách. Koupila jsem si Chipaku, kterou mi kolegyně doporučila. Jo, klubíčko za 75 Kč není zrovna nejlevnější, ale máte z něj šálu rychle a snadno. A jak mě tak borec viděl, že to přibývá téměř samo a já jedu jak drak, napadlo ho, že by to mohl být pěkný dárek pro maminku k narozeninám. Vybali jsme chlupatou přízi, protože co jsem si pamatovala, výsledek byl tak krásný, že si ji skoro všichni po kurzu došli koupit taky. 

Co dokáže uplést chlap hned napoprvé!
Ale jak jsme teď pletli nějak to pořád nebylo ono. Byla jsem z toho trochu nervózní, protože jsem chtěla, aby se mu to podařilo, bavilo ho to a aby jeho mamka měla ohromnou radost. Nakonec jsem usoudila, že máme přízi dostatečně dlouhou – chipaca měla 95 metrů a šálu mám dlouhatánskou, padesátimetrová Komedie mi tedy určitě bude stačit na dostatečně dlouhou šálu, a tak jsme dali přízi dvojitě. 

Výsledek je super a já zvažuji, že někdy zkusím zkombinovat několik vláken v různých odstínech jedné barvy a plést z nich. Třeba by některé mohlo být chlupaté a jiné ne, i to by jistě vytvořilo zajímavé efekty. A nejlepší zážitek po pletení?

Když jsem byla druhý den dotázána, jak by se daly udělat barevné vzory a jestli to někdy vyzkoušíme.

pondělí 8. prosince 2014

Mravenec č. 2

Mravenec číslo 2 se jmenuje Jude, patří té stejné ženě jako mravenec č. 1, ale byl poněkud lépe krmen, a tak dorostl větších rozměrů. Z toho plyne, že má taky větší zadek, který je při háčkování nutno vzít v potaz. :-(

Opět jsem se rozhodla pro svisle háčkovaný kabátek metodou pokus omyl. Jak je vidět na pohledu zpředu, zejména však na pohledu zezadu, byla to dobrá volba, protože příze není náhodně melírovaná, ale tvoří pruhy. Mia od Vlniky stojí 66 Kč a je příjemně měkkoučká, bohužel jen akryl.

Aby byl mravenec opravdový fešák, rozhodla jsem se používat maximálně dlouhé či jednou nahozené sloupky, protože u takhle silné příze by vícekrát nahozené sloupky mohly vypadat blbě a odchlípávat od sebe.
Rozšiřování jsem prováděla zákeřně když jsem viděla, že bude nějakou dobu určitá barva, především bílý a červený úsek trvá dlouho – doháčkovala jsem shora až k zadku mravence, pak se vrátila zpátky jen do půlky a znova dolů a pak až pěkně nahoru, takže vznikl takový trojúhelníček. 

Pořád jsem přiměřovala a zkoušela, a když jsem udělala otvory na packy, už jsem nechala kabátek oblečený a háčkovala ho přímo na mravenci. Přidávala jsem – ty trojúhelníkové úseky
naprosto nahodile podle toho, jak jsem soudila, že to bude potřeba. Tenhle způsob háčkování je mi velice sympatický, protože vyžaduje pouze trpělivost a zkoušení. Hned je vidět, jestli model sedí nebo nikoliv. Z toho důvodu nemám přesný návod, ale dal by se nejspíš vytvořit. 

P. S.: Nahoře jsem dělala spíše krátké sloupky, aby měl límeček tak akorát a ne velký planďák.

A aby byl každý mravenčí kabátek originál, udělala jsem mu zapínání na bambulky. Děsný, nejdřív jsem si na ně musela najít návod a pak jsem v domnění, že to nebude vadit, nechala vnitní kolečka šišatá (vystříhaná děrovačkou). Nevadí, ale bambulky jsou širší a nižší, rozhodně ne krásné kouličky, ale kdoví třeba to byl úmysl. a vlastně to tak vypadá i lépe. Takže příště to možná udělám schválně.

pondělí 1. prosince 2014

Háčkované sněhové vločky (hvězdičky)

Nejtypičtější sněhová vločka
Minule jsem tu psala o růžovém šátku, který bych si ráda upletla do Vánoc, ale protože ho dělám poprvé, ještě nevím, kolik času a příze zabere.

V úmyslu mám taky uháčkovat rovnou stovku sněhových vloček. A každou jinou. Přesně podle knihy Sněhové vločky, kterou mám už několik let a nikdy jsem si před Vánoci nenašla dostatek času. Zatím jich mám asi pět, ale jde to celkem rychle, tedy jak která.

Sněhová vločka je spojení droboučkých ledových krystalů. Existuje 17 základních typů, jak se tyto krystaly spojí. Asi takhle nějak vypadá nejtypičtější vločka – připomíná hvězdu se šesti paprsky a vzniká při slabém mrazu a za bezvětří.

Sněhovým vločkám se říká také maličké zázraky nekonečné krásy, ledové květy či dopisy z nebe. Jako první prý šestiúhelníkovou strukturu sněhových vloček popsal sám Johannes Kepler. Okouzlen jejich krásou byl ovšem i fotograf a meteorolog Wilson A. Bentley, který jich na přelomu 19. a 20. století nafotil kolem pěti tisíc. Vločky chytal na černý samet tam je fotil. Bentley tvrdil, že na světě s největší pravděpodobností nenajdete dvě stejné sněhové vločky. „Tato koncepce veřejnost zajímala, a tak publikoval další články v časopisech včetně National Geographic, Nature, Popular Science nebo Scientific American. Jeho fotografie si vyžadovaly akademické instituce po celém světě. … V roce 1931 Bentley pracoval s Williamem J. Humphreysem z U.S. Weather Bureau na přípravě publikace Snow Crystals (Sněhové krystaly), v níž bylo uveřejněno 2500 Bentleyových fotografií. Je také autorem hesla Sníh ve 14svazkovém vydání Encyklopedie Britanniky.“ Bentley se zajímal také o velikost dešťových kapek a byl jedním z prvních specialistů na oblaka.

„Sněhové vločky jsou shluky spojených ledových krystalků, které vznikají v oblacích s teplotou na nebo pod bodem mrazu. Podmínkou pro jejich vznik je – stejně jako u dešťových kapek – kondenzační jádro, což může být zrníčko písku, vyzdviženého větrnou bouří či třeba popel ze sopečného výbuchu. Po té, co se na jádro „nabalí“ dostatečné množství ledu, začne padat dolů.“ Dále se zvětšuje objem. Rychlost, jakou se vločky snáší k zemi, závisí na jejich velikosti a tvaru, může být 2–15 kilometrů za hodinu.

Bentleyova publikace zaujala japonského jaderného fyzika Ukichira Nakaye a sám vytvořil tři tisíce fotografií, které roztřídil do čtyřiceti jedna morfologických skupin podle tvaru vloček, tzv. Nakayův diagram, jenž ukazuje vztah mezi teplotou, tlakem a nasycením vzduchu a výsledným tvarem sněhových vloček. Ale ani on nedokázal vysvětlit, proč mají vločky šestiúhelníkový tvar a podle jakých principů vznikají ornamentální tvary.

Zdroje:
makro fotky Ruského amatérského fotografa Alexeje Kljatova
http://www.stoplusjednicka.cz/snih-pod-lupou-jak-vznikaji-snehove-vlocky

čtvrtek 27. listopadu 2014

Háčkované ponožky

Začala ponožková sezóna. Rozhodla jsem se, že přijdu na kloub ponožkám, že se je naučím plést i háčkovat všemi možnými způsoby a pak zůstanu u těch, které se mi budou líbit nejvíc. A tak jsem začala s háčkováním. Nejprve musím říct, že mě dost zklamala Bábinčina ponožková příze. Měla jsem ji doma už nějakou dobu, a tak jsem ji popadla jako první pro svoje pletené pokusy. První ponožka vypadala fantasticky, a tak jsem hned vyrazila do obchodu pro další přízi, abych jí měla dost.

Jaké ovšem bylo moje zklamání, když místo krásné tenoučké měkkoučké příze mám ponožky tlusté a hrubé, vhodné tak leda na doma k televizi, protože se nevejdou snad ani do pantoflů. Přitom obě klubka mají stejné adjustační pásky
cca 270 metrů na cca 100 gramů. 70 % akryl, 25 % vlna a 5 % polyester, prát na třicet a použít jehlice či háček velikosti 3–4.

Jsem docela zklamaná, protože jsem si této příze chtěla koupit více, ale teď nevím, v jaké kvalitě/tloušťce by mi přišla, když si ji objednám přes e-shop. Požádala jsem firmu o vyjádření, tak jsem zvědavá, co se dozvím.


Tak jsem se dozvěděla... velice rychle a příjemnou formou – snad ještě týž den, tomu se říká rychlá komunikace, jsem byla informována, že se "příze vyrábí tříděním tzv. útržků. Jedná se o odpad z přádelen, ze kterého se po vytřídění zbovu vyrobí česanec a následně příze. Jemnost či tloušťka je odvislá od útržků které se nám povede sehnat. Jednou je v nich více vlny, podruhé více akrylu, jednou je více akrylu stabil a méně objemovatelného atp. Tomu také odpovídá cena. Z regulerních materiálů by byla o 50100% dražší." Jedinou vadou na kráse rychlé a vstřícné (nikoliv uražené, jak mají někteří ve zvyku) odpovědi byl podpis "ariadne", copak to vyřizuje firma jako taková? Přece mi píše konkrétní člověk a já se taky podepsala jako konkrétní člověk, pěkně celým jménem.

Trochu zklamaně jsem odpověděla, že děkuji za odpověď, a že vím, že ceny jsou velice příznivé (41 Kč za 100 g), ale že je tedy nevýhodné objednávání přes internet, protože pak by člověk musel vyrábět nikoliv to, co chce a potřebuje, ale to, na co mu vyšla příze. 

Uvidíme, možná si někdy zakoupím, až si naplánuji tlusté i tenké ponožky, nebo když ji někde uvidím v obchodě, to je vůbec nejlepší.

úterý 25. listopadu 2014

Růžový šátek

Měla jsem zrovna utrácivé období, když jsem při jedné z návštěv galanterie uviděla klubíčko Angora. Klubíčka byla vyrobena pro STOREX, Dopravná 5, 95501 Topoľčany. Návin má 500 metrů na 100 gramů a 60 % tvoří akryl a 40 % angora (Goat Hair). Doporučené jehlice jsou 3,5–4 a háček č. 4, vzorek 10 cm x 10 cm má 22 ok a 30 řádek. Příze se nemá sušit v pračce, žehlit a bělit. Prát se může na 30°C.

Je krásně měkká a ňuchňací a šátek bude nádhernej, aspoň doufám. :-)

Opět na kruhové jehlici, barvy jsou trochu jiné, protože tenhle foťák dost zkresluje, ale co se dá dělat, už se tam pomalu rýsují kosočtverce. (Barvu má spíš takovou zvláštně starorůžovou.)

Můj bude výrazně tlustší, ale aspoň bude rychleji přibývat. Navíc jsem si koupila jen jedno klubíčko, tak s ním musím vystačit. A kdyby ne, doplním ho bílým okrajem, nebo šedým, protože jsem neodolala a koupila si ještě šedé klubíčko stejné značky.

A návod? Na DROPS zdarma.

P. S.: Ráda bych šátek měla do Vánoc, ale tenhle termín jsem si stanovila i u spousty dalších věcí.

sobota 15. listopadu 2014

Ponožková příze

O traumatu s hledáním vhodné pletací příze na ponožky jsem psala v článku Pletení ponožek – příze. Samozřejmě pouhé bědování mi zrovna dvakrát nepomůže, a tak jsem se dala do googlení a vyptávání.

Když jsem se snažila vygooglit, co to je ponožková příze, zda má nějaké předepsané nebo doporučené složení, házelo mi to pochopitelně jen konkrétní příze s jejich cenami, obchody atp. Rozhodla jsem se tedy, že prozkoumám trh a srovnám jednotlivé výrobky, třeba mi z toho něco vyplyne.
  • Bábinčina pravá ponožková (Ariadne): 41,40–41,75 Kč/100 g/270 m, jehlice 3–4, složení: 70 % akryl, 25 % vlna a 5 % polyesteru, může být nahrazen polyamidem. Příze je vyráběna z tříděných útržků česanců, může se v jednotlivých částech lišit i tloušťkou příze. Může vzniknout dokonce tzv. plamen, který výrobce doporučuje brát jako efektní součást, nikoliv nedostatek příze. Pro výrobu „nezničitelné ponožky“ doporučují přidat Chemlonku. – Přízi je třeba vidět a ohmatat, protože každá může být jinak měkká i tlustá (viz článek Háčkované ponožky)!
  • Fabel (Drops): 56 Kč/50 g/205 m, jehlice 3, složení: 75% vlna, 25% polyamid, zkušební vzorek: 10 x 10 cm = 24 ok x 32 řad. 4vláknová příze opatřená úpravou superwash, takže výsledné úplety se snadno udržují a můžete je prát i v pračce na 40°C bez aviváže, sušit volně rozložené. Barevnice obsahuje škálu odstínů od jednobarevných, přes melírované až po pestrobarevné potištěné varianty, tzv. samovzorující – každá barevná dávka je jedinečná a může se drobně lišit v intenzitě barev i průběhu vzorování.
  • Míša (Rejda): 23 Kč/50 g/150 m, složení: 100 % akryl, jemná a příjemná žíhaná příze, ale ani velikost jehlic nepíšou.
  • Noir Color (Vlnap): 25 Kč/50 g/150 m, jehlice 2,5–3,5, složení: 80 % vlna superwash, 20 % polyamid. Spotřeba na jeden pár ponožek 100–150 g podle velikosti
  • Patricie (Vlnika): 25 Kč/50 g/195 m, jehlice 2,5–3,5, složení: 75% akryl, 25% nylon.
  • Ponožková příze Admiral (Schoppel-Wolle): 210 Kč/100 g/420 m, jehlice 2–3, složení: vlna, polyamid. Při praní neplstnatí, barvy drží bez blednutí několik let. Příze neškrábe, praním měkne.
  • Ponožková příze Regia (Coats): 180 Kč/150 g/375 m, jehlice 3–3,5, složení: 75 % vlna superwash, 25 % polyamid. Samovzorovací šestivláknová, silnější než klasická čtyřvláknová ponožková příze, hodí se výborně na pánské hodně namáhané ponožky - díky obsahu polyamidu hodně vydrží. Lze prát na 40°C.
  • Sportivo (Vlnap): 90 Kč/100 g/420 m, jehlice 2,5–3,5, složení: 75 % vlna superwash, 25 % polyamid. Od Zuzany Andělové jsem našla na Sportivo recenzi. Líbila se jí samovzorovací příze tvořící proužky a také to, že ponožky dlouho vydržely. Dají se prát na 40°C, akorát udělaly pár žmolků a postupem času ztrácely barvu. Na jedny ponožky délky 28 cm stačí jedno 100 g klubko při pletení na jehlicích 2,5. Pro pevnější úplet doporučuje 2.
  • Sportivo Cotton (Vlnap): 50 g/200 m, jehlice 2,5–3,5, složení: 48 % bavlna, 39 % vlna superwash, 13 % polyamid. Samovzorující – vytváří jedinečný úplet s pruhy, melírem i tečkami. Snese praní v pračce. Nyní akce do vyprodání zásob: odběr pouze ve dvacetidekových baleních (4 ks 50g klubek) za cenu 100 Kč ! Spotřeba cca 100 g na 1 pár ponožek.
  • Unipo (Vlnap): v nabídce jsem ji už nenašla. Karolína ji na svém blogu využívá na pletení návleků na ruce, libuje si, že díky tomu, že je příze ponožková, návleky hodně vydrží a také že jich z jednoho klubka udělá hodně.
Když jsem se optala ve dvou prodejnách přízí, dozvěděla jsem se, že pletařky na ponožky využívají různou přízi, která ani nemá v názvu "ponožková" obvykle se řídí cenou, např.  Standard, což je 100% akryl, 50 g/ 150 m, jehlice: 3,5 4. A vhodné je připlétat Jesenku, což je 100 % polyamid, aby se neprošoupaly. Ptám se na chemlon, zda mohu připlétat i ten. Prý ano, jen je takový hrubší. A ještě mi paní doporučuje připlétat po celé délce chodidla a ve špičce, ne jen patu. Dobrá, příště to tak udělám.

Zdroje:
http://www.zuzinick.cz/zuzinick/5-BLOG/16-Ponozkova-prize-Sportivo
http://www.chemlonka.cz/420,babincina-sedseda.html
http://www.garnstudio.com/lang/cz/yarn.php?id=72&sort=number
http://www.prizevlnika.cz/kategorie/patricie/
http://www.textil-svadlenka-bz.cz/textil-bz/eshop/9-1-PLETACI-PRIZE/162-2-PONOZKOVA/5/1153-Ponozkova-prize-Misa-hneda
http://karolinaknits.blogspot.cz/2012/05/ponozkova-prize-podruhe.html
http://www.knittingcafe.cz/zuzinick/eshop/3-1-Pletaci-prize/21-2-Ponozkove-prize/5/311-Ponozkova-prize-Regia-Fjord-Lasse-Color-6-fach
http://eshop.vlnap.cz/DetailZbozi.aspx?pID=56

středa 12. listopadu 2014

Krajkářské trhy v Praze

Tradičně navštěvuji krajkářské trhy v Praze:
Letos se na nich objevím znovu. Tentokrát jako prodávající. Ještě pořád tomu nemůžu uvěřit...

Tak nakonec jsem byla přece jenom návštěvníkem. Viz můj článek Krajkářské trhy v Praze podzim 2014.


Pletení ponožek – příze

Pustila jsem se do pletení ponožek… a pěkně po hlavě, jako obvykle. Když už něco dělám, chci to dělat pořádně a se vší parádou. Chci znát všechny způsoby.

Ani nevím, co mě k tomu vedlo, co byl prvotní impulz. Nikdy jsem zrovna po pletených ponožkách netoužila. Zřejmě proto, že jsem nikdy žádné neměla. Zato jedna moje spolužačka si na střední škole strašně moc přála k Vánocům pletené ponožky. Možná dokonce z ovčí vlny. Nevím. Byla taková zajímavá, zvláštní, řekla bych čajovnická… víte takový ten pohodový typ, co nosí dredy, dá se s ním dobře vyjít, pije čaj (kávu leda ayurvédskou), má rád oranžovou, údajně i pletený svetry, poslouchá etno hudbu, zajímá se o zdravou výživu, občas možná dělá na sobě trochu pokusy, nosí zvláštní oblečení… zkrátka někdo tak trochu mimo, trochu hippies a podle mě rozhodně pohodový člověk. Tak ona si chudinká Ásha přála k Vánocům ponožky a dostala všechno možné ostatní, jen ty ponožky ne. Zřejmě v domnění, že jde o žert nikoho nenapadlo, že to může myslet vážně. Bylo mi jí tenkrát líto, proto si to tak pamatuji, ale musím říct, že sehnat ručně pletené ponožky není nic jednoduchého… a taky chvilku trvá, než je uděláte.

Já plést umím pochopitelně – i když dnes už to tak samozřejmé není – ale ponožky se teprve učím. Vždycky s nadsázkou ráda říkám, že u pletení vám v podstatě stačí umět dvě věci: očko hladce a očko obrace, to je vše. Teď jsem objevila další zákeřnost, stejně jako si Rudolf Křesťan stěžuje, že se nikde nepíše, jak se používá známka na dopisy nebo něco podobného, tak se teď marně snažím dohledat ponožkovou přízi. Jak se pozná příze vhodná pro pletení ponožek?

pondělí 10. listopadu 2014

Mravenec č. 1

Jak jsem vám slibovala tady jsou fotky obháčkovaného mravence. To bylo tak. Jedna známá dostala na mravence šálu jako zkušební pokus od někoho, koho jsem učila plést. A přišla s tím, že by se jí líbilo, kdyby měl na zimu čepičku. Moc to nespecifikovala a vzhledem k tykadlům jsem usoudila, že mu na ně návlek dělat nebudu, protože by to bylo náročné oblékání a každý by se na to brzy vykašlal. Tzn. zbytečná práce. Dostal jarmulku a teď mu doma říkají Žid. Chudák.

Ale prý by to chtělo ještě kabátek a botičky a rukavičky. Nevím, do čeho jsem se pustila dřív, ale přes počáteční nadávání na sakramentskou práci, jsem zjistila, že jde obháčkovat docela dobře a ani to obouvání nebyla zase taková tragédie. Poněkud náročnější byl kabátek, u něhož bylo třeba hodně rychle přidávat ve spodní části. Už aspoň vím, jak to kámoška myslí, když o sobě hanlivě říká, že má ZADEK JAKO MRAVENEC. A můžu říct, že nemá, to by se v rozměrech člověka snad ani nevešla do dveří. 
 
A pro ty zvědavé celý komplet jsem dělala víceméně celý den. Samozřejmě nejvíc práce dalo dumání co a jak kde udělám. Ale můžu říct, že už ho spousta lidí chválila.



pátek 7. listopadu 2014

Pletení na rukou/rukách

V sobotu mě čeká kurz pletení na rukou. Už jsem si to vyzkoušela alespoň dvakrát sama doma a musím říct, že je to opravdu zábava. Místo jehlic používáte svoje ruce.

Samozřejmě je potřeba tomuto způsobu pletení přizpůsobit přízi: buď můžete zvolit nějakou enormně tlustou (např. na volánkové šály nebo něco podobného), nebo smíchat několik klubíček jiné příze dohromady (to se pak můžete vyřádit v barvách i efektech).

Princip je jednoduchý, uděláte počáteční smyčku a pak nahazujete buď klasicky, což je zbytečně moc práce, nebo překroucenou smyčkou, nebo „uháčkovaným“ řetízkem.

A pak protáhnete levou ruku okem zepředu dozadu, chytnete volný konec příze, protáhnete a navléknete na levou ruku. Až projdete všechna oka, budete to samé opakovat s pravou rukou. Takže celou dobu pletete jenom hladce, ale protože pletete zleva doprava i zprava doleva, máte vpředu lícový žerzej.

Můj popis je jen velice stručný, protože na webu najdete spoustu skvělých videí. Mimochodem, bohatě vám stačí vidět jen jedno, protože se to hodně všude opakuje a málokdo – pokud vůbec někdo – přišel s něčím novým. Zde máte dvě ukázková:

Výhody:
  • jde to snadno,
  • je to příjemné, protože se mazlíte přímo s přízí,
  • rychle to přibývá,
  • stačí vám ruce, takže si klidně na návštěvě v cizím městě nebo na dovolené můžete koupit přízi a plést,
  • můžete plést v letadle, jehlice by vám nejspíš nedovolili,
  • atd.
Nevýhody:
  • práci je obtížné odložit v průběhu, tzn. na záchod si dojděte předem,
  • výsledné dílko je vzdušné a přitom poměrně robustní, což výrazně snižuje jeho použitelnost v praxi. Zatím jsem se setkala jen s využitím na šály, i když se domnívám, že by mohly jít vytvořit zajímavé koberečky nebo polštářky.
Co mě ovšem překvapilo, že nikoho nenapadlo vyzkoušet tímto způsobem i pletení obrace.

P. S.: Málem bych zapomněla, že hned v úvodu jsem se potýkala s otázkou, zda je správně pletení na rukou nebo na rukách? Naštěstí je zrovna v tomto případě možné obojí!

středa 5. listopadu 2014

Lakování nehtů

Lakovat si nehty mě baví. Někdy si s nima tak růz
ně vyhraju. Oblíbila jsem si barvy duhy. Zvlástě na nohou vypadají i příliš výrazné barvy dobře. A sladit je s oblečením je taky jednoduché - stačí, když na sobě máte aspoň jednu z nich... nebo takový doplněk.

pondělí 3. listopadu 2014

Lak na nehty k vašim očním stínům

Jednou jsem na webu našla návod, jak si vyrobit lak na nehty. Hned mě to zaujalo a říkala jsem si, co na to asi tak budu potřebovat. Ale bylo to tak trapný, že jsem byla zklamaná. 

I tak jsem se to ale rozhodla vyzkoušet. Potřebujete bezbarvý lak na nehty a oční stíny ve vaší oblíbené barvě, ideálně ty, kterými se hodláte líčit následující týden nebo těch pár dní, po které vám lak na nehtech vydrží.

Do misky nebo na nějaké plastové víčko si nadrobte trošku očních stínů – párátkem je rozmíchejte, aby tam nebyly hrudky – a kápněte lak na nehty. Párátkem znovu zamíchejte, abyste získali krásnou barvu a nyní můžete nanášet na nehty. Troufám si říct, že můj první pokus dopadl dobře. ;-)

Výhoda je jasná – za trošku práce získáte dokonale ladící lak s vašimi očními stíny. Za cenu stínů pak máte zároveň lak na nehty, který použijete třeba jen jednou. Navíc to může být dobrý způsob jak využít oční stíny, jejichž barva se vám nelíbí – samozřejmě, pokud se vám bude líbit na nehtech. A konečně – na dovolenou nebo pracovní pobyt si můžete brát méně věcí a budete klidně každý den jiná.

P. S.: Nedovedu posoudit, ale myslím, že trvanlivost takovéhoto laku na nehtech je poněkud kratší, ale i tak mi vydržely dlouho. A jako bonus se krásně loupaly, takže odlakování šlo velice snadno, pokud si dobře vzpomínám.

pondělí 27. října 2014

Růžový cukr

Jedním z mých letních pokusů byl levandulový a růžový cukr. Na rozdíl od levandulového, který nádherně – možná až trochu hodně výrazně voní – růžový skončil fiaskem. Nejen že nevoní po růžích (naštěstí ani nesmrdí a růže se nezkazily nebo tak něco), ale cukr se nalepil na květy a moc se mu z nich nechce. Po úspěšném odstranění je květ oschlý a nijak vábný, takže ani jeho využití jako ozdoba dortu nepadá v úvahu.

Proto tenhle „recept“ nenajdete na mém blogu s vařením, ale tady se vám k němu přiznám. Pokusy totiž nemohou vždy dopadnout dobře.

Ale takhle to vypadalo kouzelně, že? 

Jinak dělám vanilkový cukr, nebo levandulový (sušené kvítky) a s obojím mám dobé zkušenosti. Můžete se podívat na můj blog Angelika vaří, tam najdete další různé vychytávky. ;-)

čtvrtek 23. října 2014

Čumák

S příchodem podzimu/zimy nastal čas pálení svíček a nejlépe v solných lampičkách, protože odtamtud nikam neteče vosk a netropí žádnou neplechu, i když je necháte bez dozoru. A samozřejmě to chce teplý čaj jako obranu proti zimě. A že to zrovna náhodou vypadalo jako čumák s očima... To jsem prostě musela vyfotit. 

Popravdě tomu i dost pomáhá mírná rozmazanost fotografie, protože když jsem udělala druhou krásně ostrou, už to nebylo ono, byly to jen dvě svíčky a termoska, "zvířátko" ztratilo svůj výraz.

pondělí 20. října 2014

Šitý korálkový náhrdelník z rokailu

Ani nevím, jak to tak přišlo, jen si vzpomínám, že za to mohl chlap. Z jeho strany padla otázka, zda by šlo vytvořit z tak malých korálků nějaký zajímavější náhrdelník. Optala jsem se, co by si tak představoval. Jednoduchá kombinace – chlap navrhne netuše, že něco takového není možné. A žena coby znalec techniky už musí vymyslet, jak to udělat. Myslím, že tenhle typ spolupráce funguje dokonale. My, co víme JAK, se mnohdy držíme při zemi. Používáme techniky, které jsme se naučily a učíme se nové. Ale nenapadne nás udělat to úplně jinak. Tak, jak by to nikdo nečekal. Tohle je vlastně obyčejný kytičkový náramek/náhrdelník jen trochu jinak uspořádaný. Teda můžu říct, že to byla celkem makačka – několikrát jedním místem prorvat jehlu s nití, ale výsledek myslím stojí za to.

Detail čtverce

pondělí 13. října 2014

Vlněný šátek k motorce

Mám vojenskou motorku, a tak jsem se, abych byla stylová, pustila do pletení „vojenského“ šátku. Jako klubíčko to sice vypadalo, že bude mít dostatečně vojenské barvy – okrová, hnědá a zelená, ale v průběhu pletení, kdy jsem se především soustředila na vzor, jsem zjistila, že je to navíc pravidelné, takže mi to bude dělat proužky a to asi dost všelijaké, protože šátek se bude postupem času rozrůstat a pak zase zužovat. No uvidíme. Když ho budu mít omotaný kolem krku, bude hádám hezký. 

Jenom se mi zdá, že trochu kouše. Pochopitelně je to tou vlnou, ale zato bude aspoň hřát. A taky bude takový trochu retro. ;-)
A pár „technických“ informací: ve Vlnice jsem si koupila přízi Fabel. Je to ze 75 % vlna a z 25 % polyamid. Plete se z ní příjemně. Na 50 gramů má přibližně 205 metrů. Výrobcem jsou doporučeny jehlice 2,5 mm, ale na těch mých kruhových žlutých žádné číslo uvedené není, zřejmě jsou větší, ale to nevadí, mám tak trošku volnější vzor no. A protože jsem megaloman a nevěděla jsem, kolik příze budu potřebovat teď už vím, že by to měla být asi tak dvě klubka, resp. oni pletou z dvojité, já nikoliv – koupila jsem si při první příležitosti další klubíčka stejné barvy (a stejné šarže), takže si případně můžu udělat sladěné rukavičky, čapku (pro použití mimo motorku) a třeba i ponožky, to se uvidí, kolik těch klubíček vlastně mám, myslím, že dohromady jenom pět.

A návod najdete tady. Chce to trochu rozkoukávání, ale jak už ho jednou pochopíte, je to paráda! :-))

Koncem roku 2014 jsem usoudila, že to není šátek vhodný pro motorku a že už si ani přesně nepamatuju, jak jsem ho dělala, a hlavně, že se mi nelíbí, že mi ty šikmé pruhy budou uhýbat, a tak jsem od jeho pletení upustila.

středa 8. října 2014

Žlutě naladěná

Kabelka od Veber
V soutěži u Veber na blogu jsem v zimě vyhrála tuhle báječnou žlutou kabelku. Už se těším, až ji teď na podzim vytáhnu – bude krásně ladit s čestavě spadaným listím. Zato žluto-hnědý šátek si na svou premiéru ještě chvilku počká. Opět je pletený podle vzoru Calais Shawl přeloženého paní Andělovou. A tentokrát je i příze od ní. Nechtělo se mi ji přemotávat na klubíčko, a tak jsem ji nechala takhle smotanou, a když si ji hodím na kolena, plete se mi z ní pěkně i tak. Když zrovna nepletu, přehodím si ji přes ramínko, pověsím do skříně a je uklizeno. 

Tuhle textilní kytičku jsem si vyrobila s pomocí paní Lenky Slovákové (Lenice) na výtvarném večeru v Havlíčkově Brodě. Je to úplně jednoduché. Stačí vám kus látky, která se vám líbí... může být třeba ze sukně, která už není nositelná, nebo trička atp. Např. podle hrnečku si vystříhnete šest koleček. Vezmete si jedno kolečko, přehnete ho na polovinu a po tom obloučku ho prošijete předním stehem – tak rozumně daleko od sebe. Stáhnete k sobě a máte první lísteček. Klidně na stejnou niť můžete navléknout i zbylé „lístečky“. A pak už jen doprostřed všijete knoflík a dozadu spínací špendlík nebo třeba gumičku či skřipec do vlasů a parádní ozdoba je na světě.
Žluto-hnědý šátek Calais Shawl


pondělí 6. října 2014

Manga kalendář

Jedna moje kamarádka je příznivcem anime a já se proto rozhodla, že se naučím kreslit mangu. Chtěla jsem jí darovat manga kalendář na příští rok... jenže... než jsem se vůbec pustila do kreslení, změnila práci a já pak taky. A už jsme se celou věčnost neviděly, ani si moc nepíšeme... samozřejmě bych to pořád uskutečnila ráda, protože si představuju, jak moc by se jí to asi líbilo. – Teda snad. Pokud by moje obrázky aspoň trochu vypadaly tak, jak mají. 

A tak, abych se to neučila docela nadarmo, pro případ, že se mi už třeba neozve, a když už jsem si o tom koupila dvě knihy, napadlo mě, že by se takový vlastnoručně kreslený originální anime kalendář mohl líbit i někomu z vás mých čtenářů, a tak jsem ho taky zařadila do letní soutěže 2014.
A vzhledem ke kvalitě fotografií se nejspíš můžete těšit, že budete mít jediný originál, vlastně to budete mít určitě, ale že možná nebude ani okopírovaná kopie, i když některé obrázky bych si taky určitě ráda nechala, alespoň v kopii pro vzpomínku.

čtvrtek 2. října 2014

Těšte se na...

Při mytí nádobí jsem dnes přemýšlela, co ze své dřívější tvorby bych chtěla vyfotit a uveřejnit na těchto stránkách. Napadlo mě, že by se vám mohlo líbit oblečení, které jsem na přání uháčkovala pro plyšového mravence jedné známé, moje první dvě olejomalby a konvička s oranžovými květy, která bude brzy ladit s čerstvě spadaným listím. Teda u nás už padá. Jen není správně oranžové :-)

Nechtělo se mi odcházet od práce, tak jsem si to pořád opakovala, abych ani na jednu věc nezapomněla, a pak jsem si řekla, že mi postačí zapamatovat si počáteční písmena, na zbytek si snad pak vzpomenu. M jako mravence, O jako olejomalba (obraz) a K jako konvička... dohromady je to MOK. Přišlo mi to tak vtipné, že jsem si to do paměti uložila velice jednoduše, ačkoliv mě napadaly další a další věci, které bych ráda uveřejnila. ;-)

středa 1. října 2014

Nebezpečné gumové náramky?

Růžovo-fialový náramek


Říká se pletení náramků, ale kdo jen trochu tuší, jak se gumičkové náramky dělají, ví, že jde o háčkování. Vždyť i k sadě několika gumiček máte přiložen malý plastový háček.



Decentní náramek





Decentní žluto-hnědá souprava
Růžovo-hnědý... vhodný k výše uvedené soupravě


Vesele a radostně
Před náramky je veřejnost varována prostřednictvím televize i článků na internetu. Jeden z největších britských prodejců hraček The Entertainer prodával na tyto náramky přívěsky, které obsahovaly 40 % ftalátů, ačkoliv Evropská unie u výrobků pro děti povoluje maximálně 0,1 %. Větší množství této látky je totiž karcinogenní. I přesto je někteří výrobci používají, protože plasty jsou díky nim měkčí a ohebnější. 
V barvách duhy


Džungle

Zelené variace

Olivy plněné papričkou
Originální gumičky Rainbow loom bands jsou vyrobeny z nezávadného silikonu, ale existuje značné množství napodobenin. Některé gumičky jsou ale napodobeninami a obsahují karcinogenní ftaláty. Měli byste tedy raději kupovat originály, nebo se vrátit k jiným materiálům. A nebo to jako já neřešit, protože je to stejně jen chvilková móda, a jestli se takovým náramkem ozdobím na pár hodin, snad to žádnou velkou paseku nenadělá. Podívejte se, jak jsou ty moje krásné!

Zdroj:
http://zena.centrum.cz/moda-a-krasa/modni-trendy/clanek.phtml?id=804412

Celá rodinka náramků před rozdáním